obdarovaných i jinak obdarovaných

Jak to stručně shrnout

Sedím už tak hodinu před monitorem počítače a zjišťuji, že je poměrně  těžké celé to, co se uvnitř mé hlavy odehrává, stručně sepsat do vět. Snažím se nějak skloubit to mé velké snění s tím, co je opravdu reálné. Uvědomuji si, že během cesty se celá myšlenka bude ještě hodně transformovat, vše bude záležet na mnoha okolnostech. Na místě, které se nám nakonec podaří získat, na lidech, kteří budou ochotni se do projektu zapojit a jakkoliv pomoci. Pokud už teď mám ale nějak shrnout hlavní myšlenku do pár vět, asi by vyzněla nějak takto.

Moc bych si přála, aby vznikla komunita spokojených lidí. A jelikož vím, že spokojenost každé jedné bytosti je hodně individuální záležitostí, chci se snažit vybudovat takové místo, které bude nabízet více různých možností seberealizace a trávení volného času. Kolik z mých vizí se bude nakonec opravdu realizovat teď nedokáži ani odhadovat.

V této komunitě by byli lidé s otevřeným srdcem, ať už řadící se do intaktní společnosti, či jinak obdarování. Jinak obdarovaní, tolik se mi to označení líbí, tak ho možná na tomto blogu najdete hned na několika místech. Poprvé jsem se k tomuto označení dostala při pročítání webových stránek organizace Benediktus z.s., což je jedna z organizací, která mi je obrovskou inspirací, a kdyby se mi podařilo vybudovat to, co jim, cítila bych se opravdu požehnaně. Určitě doporučuji zavítat alespoň na jejich webové stránky, dýchne na Vás něco kouzelného, slibuji.

No, a od čeho bych ráda také ani během cesty neupustila je to, abychom si vážili jeden druhého, učili se od sebe navzájem - a především abychom každý den brali jako dar a požehnání.

Trochu netradičně přikládám k tomuto textu jednu z mých nejoblíbenějších fotografií z naší svatby s Tomášem. Nemohu si pomoci, ale z té fotky na mě sálá obrovská radost a jedinečnost každého z nás. Jsou to naši přátelé a zkrátka, co by to bylo za svatební album bez zaznamenání toho, jak úplně obyčejnou popelnici jsme tam měli.

Moc si vážím toho, že máme v okolí takové lidi, kteří jsou spontánní, nebojí se být sví, můžeme se od nich naučit mnohé a jsou nám velkou oporou a inspirací. Ne všichni jsou však na této fotografii, spoustu z těch, kteří jsou našemu srdci nejblíže se v tu chvíli buď napásali u jídelního baru, napájeli pivem, ciderem či vínem, rozjížděli to na parketě, povídali si s ostaními, či jenom byli.

A já děkuju, že jste! Jste mi mnohdy inspirací, aniž byste si to uvědomovali a já moc dobře vím, že sama samotinká bych nikdy nebyla schopná ničeho velkého dosáhnout. Myslím, že kdybych se cítila ohromně sama, nedovolila bych si začít si plnit své sny.